07
léto
2015
sdfg

Klíčem ke změně je udělat první krok

Do jisté míry máme všichni svůj život ve svých rukách. Přesto ne každý z nás ho prožívá ke své spokojenosti. Může ale stačit jen drobný impuls, pouze krůček, který pomůže překonat prvotní obavy a stane se předskokanem velké změny. Že je k tomu krůčku potřeba velké odhodlání, potvrzuje maminka a nyní úspěšná fundraiserka Šárka Rorečková. Prozradila nám, jak se jí po mateřské dovolené podařilo naskočit zpátky do pracovního kolotoče a jak její život díky rekvalifikačnímu kurzu dostal úplně nový směr.
sarka

Po mateřské bylo potřeba rozhodnout se, co dál. Foto: Archiv Šárky Rorečkové

Povězte nám, jak vypadal Váš život před pár lety?

Byla jsem na rodičovské dovolené se dvěma dětmi. Děti jsou pět let od sebe a mezi jejich narozením jsem nepracovala. Byla jsem tedy v domácnosti poměrně dlouhou dobu, vlastně deset let. Postupně jsem získala obavu z návratu do zaměstnání, měla jsem velmi nízké sebevědomí. Až nezdravou měrou jsem se celou dobu starala o členy rodiny, asi abych si zdůvodnila, proč jsem se ještě do práce „nemohla“ vrátit. Ze strachu z vlastního neúspěchu jsem si dobrovolně vybrala finanční závislost na manželovi, popřela jsem svou osobní potřebu realizace. Nikdo z rodiny si toho však nevážil, ba naopak, a můj pocit vlastní hodnoty dál pomalu a stabilně klesal.

Jaké možnosti jste po dlouhé mateřské dovolené zvažovala?

Uvažovala jsem o návratu do původního zaměstnání, kde jsem se starala o klíčové zákazníky nadnárodní farmaceutické firmy. Práce byla zajímavá, pestrá, dost jsem cestovala do zahraničí a poznala jsem mnoho bezvadných lidí i mezi klienty, ze kterých se stali mí přátelé. Přiznám se ale, že se mi do toho vůbec nechtělo. Výsledek mé práce, tedy peníze pro zaměstnavatele, pro mě nebyl uspokojivý, postrádala jsem v tom smysl. Také jsem se míjela v hodnotovém systému s mnoha svými kolegy. Vidina povýšení pro mě už vůbec nebyla lákavá, v takovém kolosu jsem pro sebe neviděla místo. Byla jsem v práci velice úspěšná a vysoce ohodnocená, ale dělala jsem to, co se ode mě očekávalo a ne to, co jsem sama chtěla. Měla jsem ale strach, že nic jiného neumím a že se jinak nedokážu uplatnit, což mě neustále stresovalo.

Proč jste se rozhodla pro neziskový sektor a co jste od něj očekávala?

Očekávala jsem práci, která pro mě bude mít smysl. Nechtěla jsem už věnovat čas a úsilí něčemu, co mě nebude uspokojovat, pokud by to tedy nebylo z existenčních důvodů nutné. Už z předchozích let jsem měla drobné dobrovolnické zkušenosti a velkou chuť se v neziskovém sektoru realizovat více. Byla to pro mě však velká neznámá. Například jsem si ani pořádně neuvědomovala, že prací čistě v neziskovém sektoru se dá uživit.

Pro vstup do nekomerční sféry jste využila rekvalifikační kurz „Specialista fundraisingu a public relations“. Co Vás naučil?

Kurz pro mne znamenal úplně nový a nezapomenutelný zážitek. Během půlroční rekvalifikace jsem se úplně zorientovala v tom, jak neziskové organizace fungují a získala jsem znalosti a dovednosti pro uplatnění ve fundraisingu a PR. Za nejpodstatnější ale považuji, že jsem si uvědomila hodně o sobě. Kurz jsem si financovala sama, jako samoživitelka s dvěma dětmi, což pro mě nebylo snadné. Ale tuto investici považuji za jednu z nejlepších v životě!

Říkáte, že Vám kurz pomohl i v osobní rovině. Co jste si z něj sama pro sebe odnesla?

Díky zpětné vazbě od profesionálů z jednotlivých oborů, kterou jsem během školení dostávala, mi došlo, že nízké mínění o mých schopnostech a dovednostech není na místě, ale že je tomu právě naopak. Během rekvalifikace se nám také dostalo minimum z psychologie od skvělých školitelů, pro všechny asi poprvé v životě. Každý si načerpané poznatky vztahoval i k svému osobnímu životu. Rozšířila jsem si obzory, získala jsem odvahu jít si za svým a také vzít práci a realizovat projekty, o kterých bych si dříve nikdy ani nedovolila uvažovat. Zažila jsem obrovský pocit osvobození a začala se postupně pouštět do věcí, které jsem chtěla. Obrovský strach a nejistota postupně mizely spolu s nasbíranými korektivními zkušenostmi z praxe a spolu s tím jsem znovu nabývala zdravé sebevědomí.festival

Absolvování rekvalifikačního kurzu otevřelo Šárce cestu k zajímavým lidem a projektům. Foto: Archiv Šárky Rorečkové

Od konce kurzu uběhlo už téměř půl roku. Co se u Vás za tu dobu přihodilo?

Už ke konci rekvalifikace jsem se díky další účastnici kurzu mohla začít podílet na práci v organizaci Inbáze, z. s., která se již skoro 15 let věnuje práci s migranty. Spolu s bezvadnými kolegy se nám například podařilo realizovat velmi úspěšný 10. ročník multikulturního festivalu RefuFest v Praze na Kampě. Během produkční práce na této akci jsem získala mnoho zkušeností, mezi které patří například i rozhovory s novináři včetně živého rozhlasového vysílání, vystoupení na podiu před velkým množstvím lidí atp. Šokovalo mě, že oproti původnímu očekávání jsem v takových chvílích nebyla paralyzovaná strachem, ale naopak jsem měla ze svých vystoupení moc dobrý pocit. Dnes v InBázi pracuji jako fundraiser a zároveň produkčně zajišťuji spolu s dalšími kolegy Evropský rozvojový den pro Českou rozvojovou agenturu, který proběhne 17. září 2015 opět v Praze na Kampě. Vedle toho pomáhám obecně prospěšné společnosti Skládej, která se věnuje pacientům s roztroušenou sklerózou.

Co Vás dnes nejvíce naplňuje a žene dopředu?

Dobrý pocit mám z toho, když vidím, že má práce pomohla konkrétním lidem. Díky akcím, které připravujeme, si mnoho lidí uvědomilo, že cizinci jsou stejní lidé jako my. Naplňuje mě dobrý pocit z toho, že se mi podařilo překonat hodně strachu a překážek, které jsem si dříve třeba ani neuvědomovala. Dopředu mě žene i touha vyzkoušet si a naučit se nové věci, mám ráda výzvy a optimisticky se pouštím do boje se zdánlivě neřešitelnými problémy.

Jaké máte plány do budoucna a na co se těšíte?

V budoucnosti bych i nadále chtěla pomáhat InBázi, shánět pro ni finanční zdroje, vymýšlet různé aktivity a akce na podporu integrace cizinců. Moc se těším na další ročník RefuFestu, na jehož realizaci bych se opět ráda podílela. Jako fundraiser či produkční mohu být flexibilní, což je pro mě jako pro matku malých dětí velmi důležité, a tuto výhodu bych si ráda zachovala. Těším se také na další rozšiřování obzorů. Vzhledem k mé čerstvě získané otevřenosti, odvaze a chuti pouštět se do nových věci vnímám příležitosti, kterých bych si dříve nedokázala všimnout.

Co byste doporučila dalším lidem, kteří by svému pracovnímu (i osobnímu) životu rádi dali nový směr, ale nemají odvahu?

Zkusit to. Je třeba začít. I kdyby to mělo být s obrovským vynaložením sil a strachem ze selhání. Myslím, že mnoho lidí ze strachu nedokáže udělat ten první krok, který je nejdůležitější. Jejich sebehodnocení a možnosti, které v tu chvíli vnímají, však nemusí odpovídat realitě. Také bych z vlastní zkušenosti poradila: pracujte na sobě, dopřejte si vzdělávání, změňte prostředí a navazujte kontakty s novými lidmi. Dnes vím, že se to vyplatí.

Děkujeme za rozhovor!

Ptala se: Karolína Kratochvílová, Nadace Neziskovky.cz


Rekvalifikační kurzy pro Vás opět otevřeme v září! Více informací se dozvíte na našem webu.

 

verze pro tisk
  zpět
CHCI VĚDET CO JE NOVÉHO VE SVĚTĚ NEZISKOVEK
Chci dostávat novinky emailem.


Kdo jsem?


 odhlásit odběr

PARTNEŘI SVĚTA NEZISKOVEK

partner ČSOBpartner AVPO ČR