07
léto
2015
sdfg

Festivaly neziskových organizací: Všehochuť s prospěšnou notou

Jakému tématu se věnovat v letním čísle Světa neziskovek, když je každý minimálně myšlenkami někde v teplých krajích, s nohama ve vodě a chladivým nápojem ve sklence, a užívá si letního hýření, dlouhých večerů, snaží se regenerovat tělo a redukovat tíživé pnutí mysli? Rozhodli jsme se, že přilijeme trochu vody do rybníka, a tak jsme pro vás připravili následující článek o festivalech, které pořádají neziskové organizace (nebo se jich účastní). Ani webový prostor není nekonečný, proto přinášíme všehochuť složenou alespoň ze zlomku toho, co nás zaujalo. Třeba vám bude inspirací a motivací k účasti či realizaci vlastního festivalového záměru. A nebo přinejmenším malým rozptýlením!
havel

Václav Havel náčelníkem trutnovského festivalu. Foto: Music Server

Festivalů a témat, na která se jejich pořadatelé zaměřují, je nepřeberné množství, my jsme pohled zaměřili přirozeně na festivaly spjaté s neziskovými organizacemi. Neziskovky přitom nemusí být pouze v roli jejich pořadatelů, ale mohou se nějakým způsobem podílet na organizaci „komerčních“ a primárně ziskových festivalů, či se jich účastnit. Příkladem jsou třeba nejrůznější neziskové iniciativy zajišťující střípek doprovodného programu daného festivalu. Na akcích se také často objevují stánky neziskových organizací se zástupci, připravenými informovat o svém poslání a činnostech, kterými jej naplňují.

 

Neziskovky pěkně na jednom místě

 

Specifickým místem a čistě neziskovým územím, kde se takových „stánkařů“ každoročně schází velká spousta, je takzvaná Peace Village, neboli vesnice klidu a míru, kterou najdete na open air festivalu Trutnoff. Pokud čtete tenhle článek ještě začerstva, stihnete se na tradiční festival s unikátní atmosférou, undergroundovými kořeny a třicetiletou tradicí ještě vydat, koná se až v druhé půlce srpna. V neziskové vesničce obklopené severočeskými lesy se dle pořadatelů mohou usídlit i „dobrovolně skromní a ekologičtí poutníci“. Místo je jako stvořené pro přednášky, besedy, projekce, poezii i workshopy a především pro setkávání lidí na stejné pohodové vlně, na které se nese i celý festival. Charakter akce k účasti neziskových organizací přímo vybízí, jelikož kromě různorodé hudební produkce svým dalším programem přesahuje dál – od environmentálních otázek, přes lidská práva a principy demokracie až k náboženství a kultuře – tedy oblastem četně zastoupeným v neziskovém sektoru. Dění na nejstarším festivalu svého druhu v ČR každoročně reaguje na aktuální společenské a politické otázky, jubilejní 30. ročník je věnován svobodě Ukrajiny, obětem holocaustu a náboženské toleranci.

Z Trutnova se přesuneme do Prahy. Například mezinárodní hudební festival Pražské jaro asi není třeba představovat, přece jen se v Praze zrodil ještě o 40 let dříve než zmíněný trutnovský. Došlo k tomu v roce 1946 při příležitosti 50. výročí založení České filharmonie. Festivalu se daří držet si návštěvníky dodnes, přes veškeré politické a jiné zvraty i převraty, kterých jsme byli svědky. Ne každý si ale uvědomuje, že dnes za jeho organizací nestojí velký komerční subjekt, ale „pouze“ obecně prospěšná společnost. A co Tanec Praha? Opět se zázemím neziskové organizace, rovněž velkolepý, blyštivý a mezinárodní, ovšem taneční.

 

Návrat ke kořenům

 

ginsberg

Studentské majálesy bývaly často spojeny s revoltou - roku 1968 byl králem pražského Majálesu zvolen beatnik Allen Ginsberg. Foto: iReport, Svrap

Stejně jako výše zmíněné festivaly, i Budějovický Majáles pořádá nekomerční subjekt. Navzdory názvu se neřadí po bok mainstreamových a mediálně viditelnějších Majálesů – tedy těm pořádaným v Praze, Brně a Hradci Králové. Kritika často haní fakt, že se tyto festivaly, patřící k největším u nás, silně odchýlily od původního záměru zakladatelů. K tradičním studentským majálesovým oslavám, vítající jaro a opěvující prosté krásy studentského života, mají totiž daleko. Ať už se jedná o dramaturgii (studentských kapel zde vystupuje opravdu poskrovnu) či vskutku nestudentské ceny vstupenek.

Natruc tomu se tedy v posledních letech začaly objevovat nové, především vysokoškolské projekty, které chtějí navrátit majálesu jeho původní smysl. Z dalších je to třeba Studentský majáles na půdě Univerzity Karlovy. Ne úplně proti proudu jde vedle těchto typických truc-akcí Apríles. Ten se totiž oficiálně řadí k širšímu programu oslav zmíněného komerčního pražského Majálesu, ale to je tak vše, co mají akce společného. Organizaci má dobrovolnicky plně na starost spolek studentů z VŠE v Praze, festival je pro návštěvníky zdarma a pořádán bez jakékoliv finanční podpory od „velkého táty“ Majálesu.

 

Melodie na vzduchu, ale i na papíře

 

U hudby ještě chvíli zůstaneme. Znáte Léto na Jungmaňáku? Neziskovka Nerudný fest, která tento jednodenní open-air festival pořádá, se rozhodla, že přiměje osoby, které jen zamyšleně přebíhají přes Jungmannovo náměstí, aby pozvedly zrak a na chvíli se zde zastavily. Šesti hlavním koncertům známějších interpretů předskakují mladá svěží jména - právě mladou hudební scénu má festival podpořit.

Pro mladé a vlastně ty úplně nejmenší s jejich rodiči je určena jednodenní červnová akce Strawberry Fields. Pořádá ji občanské sdružení Jahoda, které úspěšně usiluje o lepší život na Černém mostě v Praze. Snaží se mu dodat barvy třeba prostřednictvím hudby, nejrůznějších kreativních dílen, sportovních aktivit a pozoruhodného množství další zábavy pro celou rodinu, která na vás v místě festivalu čeká.
bunkr

Během Noci literatury na vás kromě atmosféry knižního příběhu mohlo dýchnout i prostředí bunkru pod pražskou Parukářkou. Foto: Česká centra

Hudební festivaly s doprovodným programem nejsou ale zdaleka to jediné, co je k mání. Když budete chtít, můžete dostat i pěknou porci čtiva, a to během Noci literatury. Oblíbený projekt Českých center (což je příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR) se postupně rozšířil do 36 měst po celé republice, kde jej spoluzajišťují nejrůznější místní subjekty od knihoven a škol po kulturní zařízení. Původní pražský nápad nadchl i zahraničí, a tak vznikl jeho mezinárodní rozměr - European Literature Nights, do kterého je dnes zapojeno přes 30 dalších evropských měst. Punc výjimečnosti dodává akci nejen to, že se čte na všech místech ve stejném dni a čase, ale také to, že v rámci Noci můžete navštívit místa a netradiční objekty, do kterých byste se běžně nedostali. Vstup je volný a desítky současných literárních děl předčítají známé osobnosti, přičemž úryvky z děl vždy nějak souvisí s charakterem místa čtení. Co dodat, báječná atmosféra!

 

Filmy, jak je neznáte

 

Nejen knihomolové, ale ani zapálení milovníci filmu teď nečtou marně. Jste-li převážně „na klasiku“, tedy hraný film, nabídneme vám neklasický filmový festival. Jmenuje se MEZIPATRA a není to festival ledajaký, nýbrž s queer tematikou. Pokud se vám tohle slovo dosud vyhýbalo, pak vězte, že označuje sexuální menšiny, tedy veškerá neheterosexuální vyznání. Pořadatelé, kterými jsou občanská sdružení MEZIPATRA a STUD Brno, se prostřednictvím děl české i světové kinematografie snaží běžnému divákovi přiblížit svět gayů, lesbiček, bisexuálů či lidí, kteří se cítí být mimo veškeré škatulky, tedy transgender. I přes stále četnější upozornění, akce a veřejná vystoupení zviditelňující jinou než většinovou sexuální orientaci, představuje téma ve společnosti stále dost ošemetnou věc. Proto může překvapit, že tento queer festival existuje už patnáctým rokem.

Oproti tomu nový Crazy Film Fest na své příznivce teprve čeká – pilotní ročník odstartuje v říjnu tohoto roku a ne náhodou to bude zrovna desátého, na kdy je vyhlášen Světový den duševního zdraví. Nezisková organizace BONA si klade za cíl tematickými projekcemi, přednáškami a besedami zvýšit povědomí o životě lidí s duševními poruchami a chorobami. Zároveň slibuje silný kulturní zážitek, který má umocnit prostor kina Řevnice na Praze-západ, provozovaného občanským sdružením Gong. Ačkoliv festival začíná od nuly, má ambice zařadit se po bok stejně zaměřených festivalů, které už si v dalších zemích vybudovaly dlouhou tradici.
anifilm

Máte dojem, že animovaný film je jen pro děti? Tak to se mýlíte. Foto: Visualove

A do třetice všeho dobrého filmového – Anifilm! Jak název napovídá, na festivalu hrané filmy nečekejte, v srdci Třeboně mezi malebnými jihočeskými rybníky se totiž jede striktně na animované vlně. A to ve velkém stylu, šestidenní program rok od roku stále více praská ve švech a za 6 let své existence si festival vydobyl mezinárodní ohlas a chválu. Někteří se stále mylně domnívají, že animované filmy jsou synonymem kreslených večerníčků a barevných celovečerních gejzírů od studií Disney a Pixar. Občanské sdružení pro podporu animovaného filmu, které je jedním z pořadatelů, vás ale během chvilky přesvědčí o opaku. Většina promítaných filmů je nikoliv v celovečerní, ale krátkometrážní formě, která animovanému filmu nejvíce sluší a dovoluje autorům hrát si se zkratkou, trefnými gagy a netušenými možnostmi forem animace a vlastní fantazie. Navíc většina z nich opravdu není určena dětským divákům. Máte-li rádi chytrou zábavu, chcete si rozšířit filmové obzory o mnoho dalších rozměrů a třeba si i natočit vlastní film, jděte směle do toho. Stojí to za to!

 

Duše umělcova zaplesá

 

Mezi čistě umělecké festivaly se řadí i mezinárodní přehlídka současného umění 4 (+4) dny v pohybu neziskové organizace Čtyři dny, Design Thinking Festival pořádaný neziskovou galerií Czech Design a nebo Landscape Festival, jehož organizátoři z Galerie Jaroslava Fragnera se věnují veřejnému prostoru a krajině pohledem fotografie či výtvarného umění. Umělecký festival ale nemusí nutně znamenat prezentaci profesionální obsahu. Například dvoudenní HABROVKA, s podtitulem Festival bloumající veřejnosti, směle do programu míchá tvorbu amatérskou a právě aktivní propojení veřejnosti s umělci považuje za jeden z nástrojů k oživení kulturního dění na Praze 4. Hudebně-divadelní program se statečně vymyká mainstreamu a povaze masových akcí a snaží se být alternativou k „oficiálním“ uměleckým proudům.

 

Neatraktivní témata nejsou tabu

 

Z jiného soudku už čerpá ReFestival, který usiluje přímo o změnu veřejného mínění. Jeho mottem je „Old’s Cool“ a hlavním tématem otázka stáří a mezigeneračních vztahů. Organizátoři z neziskových řad stojí před nelehkým úkolem: chtějí podpořit vznik projektů, které oslovují současně prarodiče i vnoučata a upozornit na fakt, že senioři budou při současném trendu brzy většinou, stále s k nim však chováme jako k menšině a přehlížíme je. Cílem festivalu je zapojit seniory přímo do realizace vybraných projektů jako je vystoupení pěveckého sboru Elpida, divadelní představení, storytelling, cyklojízda, diskuze a workshopy. A především téma prezentovat v médiích, oslovit jím veřejnost a šířit tak myšlenku pozitivního vnímání stáří a tradic ve společnosti.
 elpida

Pěvecký sbor pětadvaceti seniorek vesele zpívá již od roku 2010. Foto: Elpida

Ještě ožehavějším tématem, než jaké představují senioři a přijímání stáří obecně, je integrace bývalých vězňů do života. Způsoby se snaží nalézt stále více lidí a také už vzniklo množství sociálně inovativních projektů, z nichž některé byly oceněny vídeňskou cenou Sozial Marie (připomeňte si červnový článek, který jsme tématu věnovali). Jednu ze zajímavých možností, jak na téma upozornit, nabídl festival Netrestejme dvakrát, pořádaný občanským sdružením Na svobodě. K tématu se zde vyjadřují zástupci neziskových organizací, které mají s vězeňskou tematikou co do činění, probíhá i veřejná panelová diskuze či tematické projekce a také výstavy, jejichž společným cílem je jediné – oslovit veřejnost a kompetentní orgány a upozornit na nutnost řešení existenční situace lidí, kteří vězení opustili a mají začít žít na svobodě.

 

Benefice na čtyři způsoby

 

Oblastí neodmyslitelně spojenou s neziskovým sektorem, která se laikovi mnohdy vybaví jako jeho synonymum, je charita a benefiční akce. Ty mohou být pořádány na podporu téměř kohokoliv a čehokoliv, přirozeně ale bývají spojeny s některou znevýhodněnou skupinou obyvatel, ať už se jedná o jejich sociální postavení či zdravotní a mentální stav. Již dobře známou benefiční a osvětovou kampaní na podporu právě mentálně postižených osob je akce CIHLA, poprvé spuštěná už v roce 2000 – každý určitě někdy na ulici narazil na barevné věže a jiné stavby postavené z jednotlivých cihliček, které v rámci akce prodává hlavní koordinátor Portus Praha, z. ú. Ne každý ale tuší, že z cihel je vystavěn i CIHLA FEST – hudebně divadelní událost, která vznikla spojením právě zmíněné kampaně s chráněným bydlením SLAPY a sociálním podnikem, který se zabývá výrobou Dobrot s příběhem.

Organizaci druhého festivalového ročníku má letos za sebou také Asociace pomáhající lidem s autismem, která do příprav multižánrového APLAFESTU zapojila v psychiatrické nemocnici Bohnice rovnou svou cílovou skupinu. Milovníci a ochránci zvířectva mohou svou účastí na Útulek Festu naopak vyjádřit podporu psím útulkům v Ústeckém kraji. Letošní 14. ročník festivalu oživil hudební produkcí hrad Střekov, který je známý také jako „zřícenina umělců“ – vždyť v minulosti učaroval Richardu Wagnerovi, Karlu Hynku Máchovi či Karlu Mayovi. Na druhém konci republiky daleko od Střekova se těší velké oblibě čtyřdenní benefiční maraton Sweetsen Fest. Z malé komorní akce za 12 let existence vyrostl největší frýdecko-místecký multižánrový festival a také jedna z největších kulturních akcí u nás. I přes prvotní nedůvěru okolí dokázal hlavní pořadatel, občanské sdružení Pod svícnem, vystavět akci na čtyřech jednoduchých principech: vystupují zde pouze umělci z Frýdku-Místku, bez nároku na honorář, nevybírá se žádné vstupné, pouze během konání probíhají sbírky a aukce pro humanitární organizace.

 

Mejdan na závěr

 

kozi-mejdan

Kozy kam se podíváš. Foto: Kozí mejdan

Čím se vší parádou takovou festivalovou jízdu zakončit? Rozhodně trochou klidu a odpočinku, třeba na lukách Českého Ráje po boku pasoucích se kopytníků, kteří žijí na ekologickém statku v Milkovicích. Jednoho tu místo městského povyku přivítají osli a kozy, navíc tu každé léto můžete zažít neopakovatelný Kozí mejdan. Tento pětidenní festival, pořádaný volnomyšlenkářem a dvorním správcem historického statku s pozemky Standou Pencem, je vskutku pozoruhodnou akcí. Jestli jsou už výše zmíněné festivaly odlišné oproti těm „komerčním“, pak Kozí mejdan boří veškeré jistoty, které běžný festival garantuje. Tak jen pro představu, slovy pořadatele: festival je bez stánkařů, dealerů, ochranek a plotů, vstupné jen dobrovolné, ceny lidové, nepřetržitá hudební produkce jistá za každého počasí. Domácí mazlíčci nejsou zakázáni, ba naopak - přímo vítáni.

K přípravám je zván každý, kdo má chuť se zapojit. Napříč programem, který není stanoven předem a vzniká spontánně až na místě, se prolínají zdánlivě neslučitelné styly a žánry. Festivalový plakát totiž vyzývá kohokoliv, kdo by měl zájem zde vystoupit – stačí prostě přijít s hudebním nástrojem, s kapelou, nebo s čímkoliv jiným a předvést svůj um! O místo není nouze, statek se nachází na samotě a můžete se usídlit, kde je libo, ať už na louce, ve stodole, nebo třeba v přilehlém sadu. Podstatná je jen volná mysl, uvolněný styl života a láska ke kozám, přírodě i světu obecně. Možná máte pocit, že tohle je jen pro otrlé hippie povahy, ale kdo nic nezkusí…

Autorka: Karolína Kratochvílová, Nadace Neziskovky.cz

verze pro tisk
  zpět
CHCI VĚDET CO JE NOVÉHO VE SVĚTĚ NEZISKOVEK
Chci dostávat novinky emailem.


Kdo jsem?


 odhlásit odběr

PARTNEŘI SVĚTA NEZISKOVEK

partner ČSOBpartner AVPO ČR