09
říjen
2015
sdfg

Dětství je nevratné, pojďme ho tisícům dětí zpříjemnit

Ne všechny děti mají štěstí vyrůstat v pevném společenství rodinných vazeb, kde dobře vědí, komu mohou říkat „mami“ nebo „táto“. Jsou děti, které vyrůstají mimo vlastní rodinu. A jsou rodiny, které jim vytvářejí nový domov. Česká republika se však v rámci Evropy potýká v otázce náhradní péče o děti s jedním neblahým prvenstvím. Jsme jedinou zemí, kde i na nejmenší děti může čekat řešení jejich životní situace v podobě ústavního zařízení – v loňském roce bylo takových 8 374. Na to, zda existují kroky k možné změně a jaké aktivity mohou ke zlepšení současného stavu vést, jsme se zeptali paní Věduny Bubleové, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina.
vb

PhDr. Věduna Bubleová se dlouhodobě profesně věnuje problematice dětí žijících mimo vlastní rodinu, zdravotně a sociálně znevýhodněných dětí a jejich rodin. Foto: Archiv Asociace dětí a rodina

V červnu 2015 se sedm neziskových organizací, které působí v oblasti péče o ohrožené děti, rozhodlo založit Asociaci Dítě a Rodina. Jaké důvody stály na počátku?

Iniciátorem vzniku asociace byla Nadace Sirius, která spolupracuje s organizacemi, zabývajícími se dlouhodobě problematikou péče o ohrožené děti v ČR. Hlavním důvodem byla současná situace v péči o ohrožené děti v ČR, která je v mnoha směrech alarmující. Zejména, jsme-li poslední zemí v Evropě, která umožňuje umísťování dětí do 3 let do ústavní péče. Situace je o to smutnější, podíváme-li se na bohatou historii péče o ohrožené děti u nás. Koncepci náhradní rodinné péče nám kdysi záviděl celý vyspělý svět.

Co se tedy stalo potom?

V 50. letech minulého století u nás nastoupila ústavní péče jako hlavní řešení situace opuštěných dětí. V té době se dostalo přes pět tisíc dětí z pěstounských rodin do ústavů. V 60. letech vznikla zásadní kniha od pánů profesorů Zdeňka Matějčka a Josefa Langmeiera: Psychická deprivace v dětství. Byla přeložena do mnoha jazyků a vysvětlovala základní problémy psychických traumat v útlém věku a jejich negativní dopad na vývoj dítěte. Také mnoho dalších odborníků – lékařů, psychologů, sociálních pracovníků a dalších – se již v té době snažilo o změny systému. Uvědomovali si hlavní rizika ústavní péče pro zdravý vývoj osobnosti dítěte. O těchto traumatech a vlivu deprivace nemusíme již nyní podávat žádné lékařské, psychologické ani sociologické důkazy. Odborníkům i laikům je známé, jak složitý a traumatický vývoj prožívají děti, které musí žít v ústavech.

Jak je tedy možné, že se u nás situace ani přesto dosud nezměnila?

Celý svět si tuto skutečnost uvědomil, včetně našich dřívějších slovenských, polských a maďarských kolegů. Tyto země nás předběhly a uvědomily si potřebu změn svých systémů péče o dítě hned v 90. letech. Slovensko například před 10 lety zavedlo profesionální pěstounskou péči, transformovalo ústavy a před dvěma lety dokonce zakázalo a deklarovalo, že žádné dítě do 6 let nesmí vyrůstat v ústavu. Přesto, že Česká republika již v roce 1990 ratifikovala Úmluvu o právech dítěte, v roce 2012 schválila Národní strategii ochrany práv dětí a přijala Akční plán k jejímu naplnění, v roce 2013 začala platit Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která jasně deklaruje právo dítěte na rodinnou péči, která má mít vždy přednost před ústavní, je současná situace stále nejasná, nepřehledná a změny přicházejí velmi pomalu.
dd_prostejov

Ač mohou dětské domovy rekonstrukcí získat dojem opravdového domova, vyrůstání v rodině dětem nenahradí. Foto: ZŠ a dětský domov Prostějov

V čem spočívají hlavní problémy v oblasti péče o ohrožené děti?

Jedním z hlavních problémů je roztříštěnost systému péče o děti, který spadá pod tři ministerstva (MŠMT, MPSV a MZ). To způsobuje nejednotnost postupů při péči o ohrožené děti a současně i problematickou a zdlouhavou komunikaci při řešení situace konkrétního dítěte. Rovněž tak soudní řízení, řešící další osud dítěte, jsou velmi zdlouhavá a mnohdy neupřednostňují náhradní rodinnou péči před péčí ústavní. Dalším faktorem složitosti a nepřehlednosti systému je skutečnost, že v České republice existuje pouze metodické vedení orgánů sociálně-právní ochrany ze strany MPSV. Důležitá rozhodnutí a řešení jsou však v kompetenci jednotlivých krajů, což bohužel dává velký prostor pro nejednotný postup při rozhodování o osudu dětí.

Jak dopadá ústavní péče na vývoj dětí a jejich schopnost začlenit se do kolektivu poté, co ústav opustí?

V dětských centrech, dříve kojeneckých ústavech, se o děti do 3 let věku stará zdravotní personál, který samozřejmě nezajistí jejich emocionální, psychosociální a citový rozvoj. Dětské domovy pro děti do 18 let věku jsou v gesci MŠMT. Mnohé z nich se transformují, většina dětí ale přesto setrvává ve velkých budovách se stále se střídajícím personálem. Děti tam vyrůstají v uměle vytvořeném prostředí bez vazby na zkušenosti z běžného života. Jejich vstup do života je tak i přes častou snahu ústavů i řady dalších organizací velmi problematický a má negativní vliv na jejich zařazení do společnosti, navazování mezilidských vztahů atp. Tyto děti často v běžném životě selhávají. Mnohé výzkumy dokazují, že děti, které byly vychovávány v ústavech, trpí dlouhodobými následky psychické deprivace a musí se vyrovnat s řadou sociálně-patologických návyků a problémů.

Co je tedy smyslem činnosti Asociace? K jakým směřuje cílům?

Asociaci jsme založili, abychom především napomohli sjednocení systému péče o ohrožené děti. To považujeme za základní krok, který povede ke zjednodušení celého procesu a zejména ke zkvalitnění služeb, které rodiny s ohroženými dětmi potřebují. Hlavními cíli asociace je, aby každé dítě mělo někoho, s kým může navázat trvalý a bezpečný vztah, aby dítě mohlo primárně zůstat ve své rodině a pokud to není možné, aby mohlo vyrůstat v rodině náhradní. Záleží nám na tom, aby žádné dítě mladší 7 let nebylo umístěno do ústavní péče - k tomu je třeba zajistit dostatek kvalitních pěstounů všech specializací.

Jakým způsobem toho chcete dosáhnout?

Asociace je připravena veškerými svými silami, zkušenostmi a znalostmi přispět ke zlepšení a rozvoji systému péče o ohrožené děti u nás a zavádět ho systematicky do praxe. Snažíme se vysvětlovat odborné i laické veřejnosti problémy současné situace a nabízet možné cesty k řešení, aby byla dodržována základní práva dětí, jejich právo na rodinu, bezpečný a zdravý vývoj. Jsme rádi, že za dva měsíce se k nám přidalo 23 organizací, které se starají o ohrožené děti, mají praktické zkušenosti a výsledky a ztotožňují se s naším prohlášením a cíli. Neměli bychom totiž zapomínat, že čas dětí plyne daleko rychleji než čas nás dospělých a je nevratný.

Děkujeme za rozhovor!

Ptala se: Milada Záborcová, Nadace Neziskovky.cz

verze pro tisk
  zpět
CHCI VĚDET CO JE NOVÉHO VE SVĚTĚ NEZISKOVEK
Chci dostávat novinky emailem.


Kdo jsem?


 odhlásit odběr

PARTNEŘI SVĚTA NEZISKOVEK

partner ČSOBpartner AVPO ČR