1-2
leden/únor
2016
sdfg

Sociální podnikání na Tchaj-wanu

2015 Workshop on the Development of Taiwan´s NPOs and Social Enterprises, tak zněl název dvoutýdenního semináře, kterého jsem se mohl zúčastnit díky pozvání pražské pobočky Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře (Taipei Economic and Cultural Office). Seminář byl určen pro zástupce neziskových organizací, které aktivně vstupují do tvorby politik a též pro zástupce státních úřadů, které naopak spolupracují s neziskovými organizacemi. Další kolegové a kolegyně se na Tchaj-wan sjeli z celkem čtrnácti, převážně rozvojových, zemí, a to od Latinské Ameriky (Kolumbie, Honduras), přes Afriku (Nigérie, São Tomé and Príncipe) až po Jihovýchodní Asii a Oceánii (Filipíny, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu).

Seminář financovalo Tchaj-wanské ministerstvo zahraničních věcí a jeho organizátorem byl International Cooperation and Development Fund (ICDF), který se zaměřuje na humanitární pomoc v oblastech stižených katastrofami, rozvojovou pomoc, ale též na posilování ekonomicko-sociálních kapacit v partnerských zemích a navazování hospodářských vztahů. Cílem dvoutýdenního programu bylo představit nám neziskový sektor na Tchaj-wanu a seznámit nás s tamějším přístupem k sociálnímu podnikání. Za tím účelem jsme absolvovali řadu přednášek, exkurzí a měli jsme možnost se účastnit i mezinárodní konference s názvem 2015 Social Enterprise International Conference, kterou pořádala Tunghai University.

Hubrtxt14677.jpg

Účastníci workshopu před budovou Taipei Social Enterprise Hub, která dříve sloužila jako rezidence předsedy vlády. Foto: Aleš Mrázek

Dnes Tchaj-wan většinou vnímáme jako jednoho z asijských ekonomických tygrů, jejichž prosperita stojí především na vývoji a výrobě elektroniky. Ještě v sedmdesátých letech však šlo o chudou zemi, která navíc čelila permanentnímu nebezpečí ze strany komunistické Číny. Tchajwanci vsadili na inovace, což se ve spojení s jejich pověstnou pracovitostí vedlo k rychlým výsledkům. Během dvou desetiletí se Tchaj-wan zařadil mezi nejrozvinutější a nejbohatší asijské země a vojenský autoritářský režim vystřídala demokracie západního typu. Součástí nové, moderní tchajwanské společnosti se samozřejmě stal i neziskový sektor. Dnes bychom na ostrově s asi pětadvaceti miliony obyvatel napočítali kolem čtyřiceti tisíc neziskovek. V poměru k počtu obyvatel je to sice o dost méně než v České republice, to je však dáno spíše odlišnou strukturou tamějšího neziskového sektoru, spíše než nižší mírou angažovanosti Tchajwanců.

Velký respekt obyvatel i úřadů neziskové organizace získaly v roce 1999, kdy významnou měrou pomáhaly zvládnout následky katastrofálního zemětřesení. Během prací na obnově poničené země se také poprvé šířeji uplatnily principy sociálního podnikání. 

Tchajwanské úřady si rychle uvědomily, že sociální podnikání má velký potenciál pro řešení různých společenských, hospodářských nebo též ekologických problémů a začaly jej různými způsoby podporovat. Neziskové organizace samozřejmě hrály a stále hrají v rozvoji sociálního podnikání důležitou úlohu, avšak sociální podniky samotné stojí mimo neziskový sektor. 

 

Řešit problémy tržního hospodářství pomocí nástrojů tržního hospodářství

 

Zakladatel a výkonný ředitel společnosti Catalyst Capital Group Peter Lin ve svém konferenčním příspěvku prezentoval data, ze kterých vychází, že pomocí principů sociálního podnikání lze různé společenské problémy řešit až sedmkrát efektivněji než prostřednictvím rozdělování dotací a třikrát efektivněji než skrze různé chráněné tréninkové programy. Šlo o zajímavou statistiku podloženou poctivým výzkumem, navíc vystoupení pana Lina dobře odráželo přístup tchajwanského státu k rozvíjení a podpoře sociálního podnikání. 
Konferencertxt14710.jpg

2015 Social Enterprise International Conference se konala na půdě Tunghai University. Foto: Aleš Mrázek

 

Sociální podniky se na Tchaj-wanu řídí běžným podnikatelským právem, nevztahují se na ně žádné daňové výhody a nemohou žádat o dotace z veřejných zdrojů. Na druhou stranu neexistují žádná zákonná pravidla pro to, jak by měly nakládat s dosaženým ziskem nebo kolik procent jejich zaměstnanců by mělo být ze znevýhodněných skupin. Určitou nevýhodou samozřejmě je, že se za těchto podmínek může za sociální podnik prohlásit téměř každý. Výhoda je naopak v tom, že sociální podnikání nepřitahuje lovce dotací, ale pouze takové lidi, kteří mají opravdu vážný zájem přispívat k řešení nějakého problému. Tvrdé konkurenční prostředí běžného trhu je navíc zárukou, že sociální podnikání neztratí dynamiku a sociální podniky budou aktivní, inovativní a transparentní. Právě vysoká transparentnost totiž pomáhá rozlišit sociální podniky, které své poslání myslí vážně, od těch, které v pojmu „sociální“ vidí jen marketingový nástroj.

 

Na regulaci je ještě čas

 

Diskuze o možnosti regulovat sociální podnikání zvláštním zákonem probíhají na Tchaj-wanu již řadu let. Většina odborníků je však stále proti. Jejich hlavním argumentem je, že pro něco takového ještě nenastala doba a sektor sociálního podnikání je zatím třeba nechat růst a stabilizovat se. Obávají se též byrokracie a možného zneužívání legislativních pravidel. Zapravdu jim dává příklad Jižní Koreje, kde mělo přijetí zvláštního zákona skutečně negativní vliv na zájem o sociální podnikání. 

 

Znalosti, kontakty, inovace

 

Výše uvedené ovšem samozřejmě neznamená, že by se státní úřady na Tchaj-wanu o sociální podnikání nezajímaly a nepodporovaly ho. Nová státní politika týkající se sociálního podnikání, kterou tchajwanské Ministerstvo práce přijalo v roce 2014 naopak počítá s ještě intenzivnější podporou budování odborného a institucionálního zázemí, které sociální podniky mohou využívat pro svůj rozvoj. Během našeho pobytu jsme navštívili hned několik institucí, které poskytují sociálním podnikům podporu. Jednou z nich byl Taipei Social Enterprise Hub. Jedná se o inkubátor pro sociální podniky umístěný v bývalé rezidenci předsedy vlády, kterou se jeden z minulých ministerských předsedů rozhodl dát k dispozici sociálním podnikům. Na provoz zařízení přispívá stát a firemní podporovatelé, takže sociální podniky nemusejí platit za nájem prostor. Hlavním přínosem pro ně však je, že zde mohou získat cenné kontakty na potenciální obchodní partnery a konzultovat své záměry s domácími i zahraničními odborníky. Sociální podniky zde mohou setrvat po dobu šesti měsíců.

Podobné možnosti nabízí začínajícím sociálním podnikatelům také Social Enterprise Research / Innovation & Incubation Center, které funguje v rámci prestižní FU-JEN University. Kromě podpory samotných sociálních podniků se však zaměřuje též na vzdělávání odborníků, vyhledávání talentů a propojování podnikatelské sféry a státních úřadů s akademickým prostředím. V současné době v rámci centra působí dvacet sociálních podniků, z nichž většina se zaměřuje na vysoce specializovaná témata z oblasti medicíny a biomedicíny. Sociální podniky silně orientované na inovace a práci s vysokou přidanou hodnotou sídlí v Social Enterprise Building, která stojí přímo v srdci Taipeje. Inteligentní a zcela bezbariérová budova vznikla díky spolupráci města, několika firem a také sociálních podniků. 

Velkou výhodou tchajwanského modelu podpory sociálního podnikání bezesporu je, že aktivizuje potenciál, který se v tomto odvětví skrývá. Sociální podniky se nestávají pasivními příjemci dotací či jiných podpor, a lidé v jejich vedení se místo lovení dotačních výzev mohou soustředit na rozvoj vlastních podnikatelských záměrů. Státní úřady se zaměřují hlavně na budování kapacit a odborného zázemí, neboť dobře chápou, že pouhé nadšení a dobré úmysly nebudou sociálním podnikatelům v tvrdém konkurenčním prostředí stačit. Mnoho sociálních podniků také Tchaj-wanu skutečně neuspěje, ty, které přežijí, však většinou stojí na solidních základech a přinášejí o to větší společenský prospěch.

Autor: Aleš Mrázek, analytik AVPO ČR

verze pro tisk
  zpět
CHCI VĚDET CO JE NOVÉHO VE SVĚTĚ NEZISKOVEK
Chci dostávat novinky emailem.


Kdo jsem?


 odhlásit odběr

PARTNEŘI SVĚTA NEZISKOVEK

partner ČSOBpartner AVPO ČR