1-2
leden/únor
2016
sdfg

Dočkáme se zákona o sociálním podnikání?

Podobně jako jinde ve světě, se i u nás stalo sociální podnikání v posledních letech určitým trendem. Doposud však není vymezeno zákonem a existující definice nejsou v praxi často respektované. Patrné jsou tendence chápat sociální podnikání až příliš extenzivně a zahrnovat do něj jak chráněné dílny, tak i různé další aktivity neziskových organizací. Takové pojetí je však v rozporu s původní myšlenkou sociálního podnikání, a sice aby vznikaly soběstačné a konkurenceschopné podnikatelské subjekty, jejichž hlavním smyslem nebude tvorba a rozdělování zisku, ale vytváření sociálních hodnot a řešení společensky závažných problémů. 

Lze si samozřejmě klást otázku, zda vůbec pro oblast sociálního podnikání potřebujeme tak silný nástroj jako je samostatný zákon. Za jiných okolností by zřejmě bylo skutečně lepší spolehnout se na samoregulační mechanismy a podporovat je budováním odborného zázemí. Podpora sociálního podnikání je však jednou z priorit aktuálního programovacího období Evropské unie a pro řídící orgány jednotlivých operačních programů bude jistější mít jednotná pravidla stanovená přímo zákonem. Jinak hrozí nejednotnost výkladů, z toho vyplývající spory a v důsledku toho i neefektivní rozdělování prostředků. 

Napsat zákon tak, aby byl přijatelný pro všechny důležité aktéry, však nebude nic jednoduchého. V určitých parametrech panuje shoda, mezi ně patří například povinnost sociálních podniků reinvestovat do jejich činnosti alespoň 50 % zisku nebo rozdělení sociálních podniků na obecné a integrační, které zaměstnávají osoby různě znevýhodněné na trhu práce.  

 

Neziskovky z kola ven?

 

Problémy ale nastávají už u toho, komu by vlastně mělo být sociální podnikání umožněno. Ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo s variantou, podle které by z možnosti sociálně podnikat byly vyloučeny neziskové organizace, resp. sociální podnikání by jim bylo umožněno jen pokud by pro něj zřídily samostatnou právnickou osobu. Tento záměr není zase tak nelogický, jak se může na první pohled zdát. Ministerstvo celkem srozumitelně argumentuje tím, že neziskové organizace nejsou zřizovány za účelem podnikání. Jakékoli podnikání včetně sociálního s sebou nese rizika a případný neúspěch by mohl ohrozit i naplňování veřejně prospěšného poslání, za kterým byla nezisková organizace zřízena. Pochopitelná by byla i snaha oddělit sociální podnikání od ostatních aktivit, kterým se neziskovky běžně věnují ve své vedlejší činnosti. Zádrhel je však v tom, že některým typům neziskových organizací, konkrétně ústavům a obecně prospěšným společnostem, by bylo sociální podnikání fakticky znemožněno, neboť dle zákona nesmějí zakládat jiné právnické osoby ani v nich mít podíl. Přitom právě ústavy a obecně prospěšné společnosti se často na poli sociálního podnikání úspěšně angažují a mají k němu blízko už svým charakterem (organizační strukturou apod.). Jejich vyřazení z možnosti sociálně podnikat by tedy nedávalo žádný smysl a bude nutné nalézt jiné řešení, jak problematiku rizik řešit.

Další závažnou otázkou, která může vyvolat velké diskuze je, zda umožnit sociální podnikání též obcím. Reálně totiž hrozí, že tak vznikne další forma příspěvkových organizací, jejichž společenský přínos by navíc mohly ohrožovat změny ve složení zastupitelstev.

 

Na koho ta starost padne …

 

Mezi principiální otázky, na které zatím není známá jasná odpověď, patří i to, komu bude agenda spojená se sociální podnikáním svěřena. Jinými slovy, který úřad bude rozhodovat o tom, kdo může být označován jako sociální podnik, a dále například povede rejstřík sociálních podniků, bude vymáhat plnění zákonných pravidel a uplatňovat případné sankce. Pokud se budeme držet toho, že sociální podnikání je stále především podnikáním, pak by tato agenda měla připadnout nejspíše Ministerstvu průmyslu a obchodu. Ve hře je však také Ministerstvo práce a sociálních věcí, neboť dopady sociálního podnikání směřují především do sociální oblasti, a Ministerstvo spravedlnosti, které vede většinu rejstříků právnických osob. Bohužel se zdá, že logická přináležitost nemusí v této věci být rozhodující, dost možná půjde spíše o to, které ministerstvo bude ochotné se agendy sociálních podniků ujmout.

 

Co za to?

 

V neposlední řadě je zde samozřejmě otázka benefitů, které budou pro sociální podniky ze zákona vyplývat. Období štědrých dotací z evropských fondů nebude trvat věčně. Ostatně doufejme, že většina z nich nebude určena k financování běžného provozu, ale bude mít investiční charakter, aby skutečně podpořila rozvoj sociálně orientovaného businessu u nás. Bez jasných a motivačních benefitů zejména v daňové oblasti se pak zákon může snadno stát pouze obtěžující normou zavádějící zbytečnou byrokracii, která sociálnímu podnikání spíše uškodí. Záležet bude samozřejmě na průběhu jednání s Ministerstvem financí, předem je však jasné, že velkou ochotu k přiznání daňových výhod očekávat nelze.

Otázek a rizik spojených s chystaným zákonem o sociálním podnikání je zkrátka mnoho, nezbývá než doufat, že se příprava této normy ponese v minimálně stejně racionálním duchu jako doposud a podaří se pro rozumná řešení získat i ostatní aktéry. Na nás zástupcích neziskových organizací je, abychom aktivním připomínkováním a lobbingem dokázali ovlivnit výslednou podobu zákona tak, aby nám nezavíral dveře, ale naopak poskytl nové možnosti pro rozšiřování našich veřejně prospěšných aktivit.

Autor: Aleš Mrázek, analytik AVPO ČR

verze pro tisk
  zpět
CHCI VĚDET CO JE NOVÉHO VE SVĚTĚ NEZISKOVEK
Chci dostávat novinky emailem.


Kdo jsem?


 odhlásit odběr

PARTNEŘI SVĚTA NEZISKOVEK

partner ČSOBpartner AVPO ČR