10
říjen
2016
sdfg

Lobbing není sprosté slovo

Lenka Kohoutová dlouhodobě pracuje s lidmi se zdravotním postižením, před dvěma lety se pustila do velké přeměny zatracovaného Domova Sulická. O lobbingu ví své, zažila ho jako člověk lobbující za zájmy druhých, ale také z pohledu politika, který stojí na druhé straně. Věří, že klíčem k úspěchu je pozitivní a čestný přístup. I proto, že čelila tomu negativnímu. V rozhovoru čtěte o tom, na co politici slyší, kdy je ten správný čas se ozvat a proč se zastrašováním nemáte šanci.
LK

Lenka Kohotová na Hrách seniorů v Čakovicích. Foto: Archiv Lenky Kohoutové


Lobbing bývá spojen s politikou a veřejností je proto vnímán spíš negativně. Jde se na to dívat také jinak?

Rozhodně je i pozitivní lobbing. Musíme rozlišovat, zda prosazuji něco, z čeho já nemám osobní prospěch, ale jestli dělám něco ve jménu druhých, ve prospěch zlepšení nějaké situace a nechci za to žádnou odměnu. Pozitivní lobbing určitě není nátlaková akce ani to, za co dostávám zaplaceno. Spojovat pozitivní lobby s nátlakovými akcemi považuji za velmi kontraproduktivní, a to v prosazování čehokoliv.


Můžete lobbing jednoduše definovat?

Je to prosazování něčeho pro prospěch druhých, a to u těch, kteří mohou situaci skutečně změnit. Například: prosazuji to, aby všichni redaktoři časopisu měli zákonem daný vyšší plat, a to zajišťuji u těch, kteří to mohou ovlivnit, takže mají-li redaktoři tabulkové platy, půjdu toto prosazovat na Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde tyto platy mohou změnit.


Je lobbing pro neziskovky?

Proč by nebyl? Ne každá nezisková organizace s ním ale umí dobře naložit. Například organizace působící v sociální sféře, které nesmírně potřebujeme, často umí pozitivně lobbovat velmi dobře. Umí definovat problém, umí ho dobře vysvětlit a umí ho prakticky předvést. To je to nejdůležitější! V neziskovém sektoru se to často daří právě těm „službovým“ neziskovkám. Neziskový sektor pokrývá oblasti od spolku karetních hráčů pro zahrádkáře po sociální služby, ale zahrnuje také nejrůznější nátlakové, genderové nebo jiné organizace, prosazující v podstatě cokoliv. A je potřeba potom rozlišovat, zda vše, co ty organizace dělají, je skutečně pozitivní lobby.


Co tím myslíte?

Když ve sněmovně chcete změnit cokoliv, co se týká myslivců, tak najednou zjistíte, že celý parlament je vlastně jeden velký myslivec, že všichni holdují myslivcům a vlastně to pro ty myslivce musíme nechat tak, jak to je. Když chcete změnit něco včelařům, tak je to to samé. Když se ale budete snažit něco změnit v sociálních službách, tak najednou vystoupí pouze dva či tři, protože se prostě bojí. Často řeknou „my jsme to už říkali v naší zastřešující organizaci“. Ale tito jednotlivci už si nedošlápnou na svou zastřešující organizaci, aby za ně šla lobbovat v jejich prospěch.


Tím jsme se trochu dotkly i etiky, jak to s tím „dobrým“ a „špatným“ lobbingem vlastně je?

Pamatuji si dobu, kdy se intenzivně diskutovalo o zákonu pro lobbisty. Tedy, že by se někde evidovalo, kdo, kde, s kým, kdy se domlouval a podobně. Já to považuji za hloupé. Lobby tady bylo už za starého Říma a doba dnes není jiná. Etika je vždy o tom, že jednám slušně, ne protiprávně, ve jménu druhých a pro jejich dobro a nevytvářím při tom korupční prostředí a podobně. Je potřeba si uvědomit, že lobbuji za někoho jiného, a to proto, že je někde něco špatně a je potřeba to zlepšit. Dělám to bez úplaty a svědomitě pro dobro druhých. Pokud chápeme etický lobbing takto, nevím, proč by na to měly existovat specifické zákony.


Pojďme se teď podívat na samotný proces lobbingu. Chci něco změnit, jak začít?

Vždy záleží na tom, co prosazujete. Pokud chcete něco změnit u státní správy nebo samosprávy, vždy musíte být znalá legislativního procesu toho subjektu, ke kterému jdete lobbovat. Na úrovni státní správy musíte znát, jak funguje zákonodárství, tedy Parlament České republiky. I samospráva má svůj legislativní proces – kraje i obce mají svá zastupitelstva, která něco schvalují, něco mohou prosadit a něco ne.


Budeme-li se bavit přímo o změnách zákona?

Pokud vidím, že už je v běhu nějaký zákon, kde je něco špatně, tak je zapotřebí vědět, kdy v určitých fázích legislativního procesu přijít. Samozřejmě je nejlepší zasáhnout do zákona v době, kdy se tvoří, a tam vznést ty největší připomínky. Většina neziskových organizací je součástí nějakých zastřešujících organizací. Čili od nich by se měly dozvídat o tom, že se zákon mění a je možné ho připomínkovat. To lze v tom prvním běhu, kdy je zákon v tzv. „vnějším připomínkovém řízení“.


Co se dá dělat, když už jsme v téhle fázi zákon nestihli?

Pokud už byl zákon poslán do vlády, vláda ho schválila, prošel legislativní radou vlády až do sněmovny, ještě se dá zasáhnout. Ve sněmovně se dá ještě zákon změnit mezi prvním s druhým čtením v tom směru, že se dají načíst pozměňovací návrhy. Pak je možné dát pozměňovací návrh i v senátu a zákon vrátit zpátky do sněmovny. Ale upřímně, to by musel být opravdu zásadní problém a tak zásadní návrh na změnu, že by ho někdo přijal, tady už se lobby zkrátka nedělá a je nejméně úspěšné.
Lenka Kohoutová

Lenka Kohoutová dlouhodobě pracuje v sociálních službách. Na fotografii při přijetí paralympioniků v Praze. Foto: Archiv Lenky Kohoutové


Jsou i jiné možnosti?

Při projednávání se zákon dostane do poslanecké sněmovny. V prvním čtení se načte a přidělí se mu gesční výbor. Tam má potom každý občan České republiky právo vystoupit, přihlásit se o slovo ve výboru poslanecké sněmovny i v senátu a tam vznést svou připomínku. Tím také vyzvat poslance k tomu, aby ještě něco zvážili, upravili či opravili. Tato forma je velmi čistá, je to ale velká idea myslet si, že někdo vám takto vyjde vstříc a takovou připomínku přijme.


Jakých výsledků se dá tímto vystoupením dosáhnout? Nepředpokládám, že se jednotlivci přikládá valný význam.

Máte pravdu, tenhle způsob není co do výsledku příliš účinný, ale je rozhodně dobré takto vystoupit, aby se vědělo, že je někde něco špatně a vy s tím nesouhlasíte a máte dostatek odvahy naplno to říci. Vedle toho je dobré umět si sjednat osobní schůzku s jednotlivými aktéry, především gesčního výboru, velmi důležití jsou samozřejmě i předsedové jednotlivých klubů parlamentních stran. Vždy je zapotřebí hledat ty, kteří jsou silní – především tedy mezi koaličními partnery, kteří disponují dostatkem hlasů.


Jak bychom se na to měli připravit?

Nemyslete si, že stačí jen přijít a říct „Mně se to nelíbí a chci slovíčko NELZE vyměnit za MŮŽE, tak to tam pánové poslanci nějak udělejte“. Takto to ve světě lobby nefunguje. Je zapotřebí přijít nejlépe už s písemným vysvětlením daného problému, které by nemělo být delší než polovina jedné strany A4, protože když je to delší, každý neznalý se v tom ztratí. Zadruhé je dobré k tomu rovnou přidat návrh pozměňovacího návrhu, tedy to jaksi předpřipravit. Pokud přijdete s tímhle, tak už váš každý bude považovat za člověka, který je v dané oblasti nějak znalý a ví také něco o legislativním procesu. V tu chvíli si o vás politik myslí „to je asi odborník, to už je můj partner k diskuzi.“


Vy sama pracujete v sociálních službách, jak jste se vlastně ocitla v politice?

Když jsem kdysi začala zaměstnávat lidi se zdravotním postižením, zjistila jsem, kolik je v tom vlastně problémů, že se o to nikdo z poslanců nezajímá. Sociální politika obecně je velmi těžké téma. A tak jsem různě začala oslovovat poslance, kteří jsou v sociálním výboru, a snažila jsem se s nimi dát schůzku. Ozval se mi tehdy jeden. Ze všech stran jsem slýchala pouze o tom, jak je situace složitá, že o ní musíme široce diskutovat, jít po odborné stránce a do hloubky a kdesi cosi... A mě to jednoho dne prostě přestalo bavit. Na Malostranském náměstí jsem se rozhodla, že ze mě bude politik. Ve sněmovně jsem znechuceně práskla dveřmi a dala jsem přihlášku do politické strany.


Jak jste potom pracovala na tom, aby se něco v tomhle změnilo?

To bylo v roce 2006 a v roce 2010 jsem se dostala do sněmovny. V té době jsem se rozhodla, že budu všem maximálně pomáhat dostat se k té diskuzi. Ne vždycky jsem byla úspěšná, ale snažila jsem se málokoho odmítnout a nepřijmout, i s vědomím toho, co jsem si já sama ve stejné situaci užila. Do politiky mě donutilo jít právě to, že jsem chodila lobbovat a měla jsem pocit, že hrách na stěnu házím. Bylo velmi vysilující, že to nemám komu sdělovat, protože nemám v politice žádného partnera, který by si to chtěl vyslechnout. A to je možná to, co lidi od lobbingu odrazuje. Vzdávají to dřív právě kvůli tomu, že je to pro ně ztráta času.


Mluvila jste o asociacích a zastřešujících organizacích. Je markantní rozdíl, když jde lobbovat právě taková asociace namísto jednotlivce či zástupce jedné neziskovky?

Jak kdy. Vždy záleží, jak kdo dokáže ten svůj problém akcentovat. Může přijít někdo, kdo umí tak šikovně a dobře problém popsat, dejme tomu ohledně nějakého většího problému na úrovni sociální politiky, že vám ke změně stačí jen ta jedna malá organizace. Pak ale může jít o úplně jiný problém, který se týká něčeho „menšího“, například špatného výpočtu na kompenzační pomůcky. Tam potom potřebujete více partnerů, abyste dala najevo, že to není jen problém jedné malé skupiny, ale řeší ho mnohem víc organizací.

Lenka Kohoutová

Lenka Kohoutová na konferenci v Olomouci - zde v roli političky. Foto: Archiv Lenky Kohoutové


Prozraďte nám, na základě zkušeností bývalé političky, jaká neziskovka má při prosazování zájmů šanci uspět?

Pro mě bylo vždycky strašně důležité, aby z organizace přišel někdo, kdo problém umí dobře vysvětlit, kdo ví, co chce, kdo je přesvědčivý a kdo řekne „Já jsem to projednával i s tím a s tím a nejdeme proti sobě“. Problémem jsou organizace, které už za vámi rovnou přicházejí s tím, že když to či ono neuděláte, oni půjdou na ulici a řeknou o vás, kdo ví co. Nebo vám dokonce vyhrožují, což se mi opravdu několikrát stalo. Takové organizace často vytvářejí takový nátlak, že se jich politici bojí, rovnou se před nimi uzavřou nebo jim jdou z cesty a raději jim slíbí hory doly, ale máloco potom splní. To je v lobby extrém, málo se mluví o tom, že negativní lobby není jen to, které je různě upláceno či z něj má někdo vlastní prospěch, ale že jde také o tvrdý nátlak a protesty bez hlavy a paty.


Napadá vás nějaký pozitivní příklad?

Příkladem toho, že i hlas jednotlivce má smysl, je například vystoupení jedné paní ve sněmovním výboru poté, co jsme chtěli zrušit příspěvek pro pěstouny, kteří jsou zároveň rodinnými příslušníky. Začala vyprávět: „Mně i mému manželovi je 70 let, moje dcera se svým manželem zemřeli při autonehodě. Vyvázla jen jejich dcera, naše skoro dvouletá vnučka. Staráme se o ni. Pokud ale nedostaneme pěstounský příspěvek, nevyžijeme. To, co vy děláte, není správné.“ Paní nepřišla naštvaná ani zahořklá, mluvila věcně, udělala v podstatě velmi pozitivní lobby a dala nám najevo, že lidé jako ona existují. Na základě toho jsme začali situaci přehodnocovat, ačkoliv původní záměr byl směřován proti rodinám, které systém pěstounské péče zneužívají. Je to o tom umět vhodně sdělit svůj problém.


Můžete na závěr shrnout to podstatné?

Upozorněte na sebe na gesčním výboru, vymezte srozumitelně a bez emocí svůj problém na půl strany A4. Pokud jde o návrh na změnu zákona, mějte ho předpřipravený, přiložte informace o kontextu – jakého zákona a paragrafu se problém týká, jaké je současné znění a jak byste ho chtěli změnit. Zajímejte se o aktuální dění ve vašem oboru, najděte si poslance, který s vámi bude mluvit, sjednejte si s ním schůzku. Zorientujte se v legislativním procesu. Já osobně si cením neziskovek, které si zachovávají svou profesní hrdost a čest a vystupují tak i směrem k politikům a nevyhrožují. Politik naopak musí být otevřený, být tím, kdo si problém nechá vysvětlit, kdo vám bude schopen pomoci. Musíte politika vhodnou formou získat na svou stranu. A to nikoliv tím, že mu budete rovnou házet políčky přes stůl. Nicméně pokud se k vám při rozhovoru nebude chovat politik slušně, nebo nebude možné se s ním sejít, zvažte, zda takového příště volit.

 

Děkujeme za rozhovor!

Ptala se: Karolína Kratochvílová, Nadace Neziskovky.cz

verze pro tisk
  zpět
CHCI VĚDET CO JE NOVÉHO VE SVĚTĚ NEZISKOVEK
Chci dostávat novinky emailem.


Kdo jsem?


 odhlásit odběr

PARTNEŘI SVĚTA NEZISKOVEK

partner ČSOBpartner AVPO ČR