10
říjen
2016
sdfg

Zákon o veřejné prospěšnosti: Jeden krok dopředu, dva kroky zpět

Proces přípravy zákona o statusu veřejné prospěšnosti postupně nabyl rozměrů absurdního dramatu. Pokus Ministerstva spravedlnosti o vypořádání připomínek k poslednímu návrhu je pak jeho dalším dějstvím. Doufejme, že už posledním.

1

Tahle hra zatím připomíná nekonečný příběh... Foto:PixaBay


Úvahy nad tím, že by u nás měl být legislativně upraven status veřejné prospěšnosti, jsou málem tak staré, jako český neziskový sektor sám. Nekonečné diskuze však jen málokdy byly vedeny racionálně a s patrnou snahou dojít k pozitivnímu výsledku. Namísto toho téma veřejné prospěšnosti neziskovky i jejich podporovatele opakovaně rozdělovalo.

 

Jsou země, kde to jde!

 

Status veřejné prospěšnosti přitom není ničím tajemným nebo neznámým. Docela dobře funguje v řadě zemí po celém světě. Jedná se o jednoduchý a poměrně účinný nástroj, prostřednictvím kterého státní úřady nepřímo podporují neziskovky, prokazatelně vykonávající nějakou veřejně prospěšnou činnost. Přístup, dle kterého jsou za neziskové (a tedy automaticky i veřejně prospěšné) považovány jednoduše organizace určitých právních forem, je totiž neefektivní a v mnoha ohledech překonaný.

Prakticky to vypadá tak, že neziskovka usilující o získání statusu zažádá příslušný úřad a pokud splňuje zákonem stanovené podmínky, je jí status udělen. Díky němu může poté využívat různé výhody. Nejčastěji se jedná o daňové úlevy nebo osvobození od různých poplatků. Charakter těchto benefitů předurčuje, že ideálními správci statusu veřejné prospěšnosti jsou finanční úřady, i když jsou země, kde o něm rozhodují i jiné autority. Podmínky, které musí nezisková organizace splnit, se obvykle týkají transparentnosti. Musí například každoročně publikovat výroční zprávy obsahující informace o jejich hospodaření.

Co se posuzování veřejně prospěšného charakteru poslání neziskovky týče, nelze samozřejmě předpokládat, že by jakýkoli předpis mohl obsahovat uzavřený seznam všech veřejně prospěšných činností. Součástí zákonů bývají jen určité demonstrativní výčty a do jisté míry je na neziskovkách samotných, aby veřejně prospěšný charakter svého poslání dokázaly obhájit. V praxi to nebývá problém a ukazuje se, že jednou z předností finančních úřadů je, že dobře znají poměry v místech, která spravují.

 

Dvakrát a nic

 

Přijetí zákona o statusu veřejné prospěšnosti bylo v České republice na spadnutí hned dvakrát. Poměrně dalece rozpracovaný věcný záměr zákona byl odborné veřejnosti představen v roce 2010. V souvislosti s tím proběhla také velká konference na půdě Poslanecké sněmovny, na níž měly být prodiskutovány sporné body. Místo toho však konference ukázala na hluboké rozdělení neziskového sektoru. Značná část neziskových organizací se postavila razantně proti záměru. Mezi motivy, které je k tomu vedly, jistě patřila neochota otevřít neziskový sektor jakémukoli hodnotovému a kvalitativnímu dělení, ale též nedůvěra, že by státní instituce dokázaly takový nástroj používat nediskriminačním způsobem. Odpor zmíněné části neziskovek byl tak silný, že se do věci osobně vložil tehdejší předseda vlády Petr Nečas a další přípravu zákona zastavil.

Téma veřejné prospěšnosti však zcela neusnulo. Nedlouho na to se několik vět o veřejné prospěšnosti objevilo v tehdy připravovaném novém občanském zákoníku, a to i s odkazem, že konkrétněji problematiku upraví zvláštní zákon. V této chvíli se do věci vložila nedávno vzniknuvší Asociace veřejně prospěšných organizací ČR (AVPO ČR). Vzala na sebe roli moderátora vzniku nového návrhu zákona a především dokázala získat finance na zprostředkování zahraničního know-how a činnost odborných pracovních skupin. Pracovní skupiny řešily jednotlivá dílčí témata a byly otevřené zástupcům neziskových organizací, bez ohledu na oblast jejich působení.

Návrh zákona, který vznikl, byl rozumným kompromisem. Možnost získání statusu podmiňoval splněním podmínek transparentnosti a určité míry profesionalizace. Naproti tomu existovaly reálné přísliby daňových benefitů ze strany Ministerstva financí. Cesta tohoto návrhu legislativním procesem však nebyla zcela jednoduchá, zejména kvůli existenci tlaku umožnit získání statusu co největšímu množství neziskovek. Rozhodující úder měl však nakonec zcela jinou, nečekanou podobu. Pád vlády Petra Nečase vedl až k rozpuštění Poslanecké sněmovny a o návrhu měl tudíž rozhodnout Senát.

Pro senátory šlo však o vcelku neznámou normu. Podrobným studiem problematiky se v politicky neklidné době nechtěl nikdo příliš zaobírat, a tak se senátoři rozhodli projednávání návrhu využít spíše k dramatickým projevům vlastní starostlivosti o neziskový sektor. Takový zákon by prý byl namířen proti malým a nejmenším neziskovkám a mohl by se stát nástrojem k potírání těch nepohodlných. Nic nového pod sluncem, podobné argumenty zaznívaly už dříve a jejich trpělivé vyvracení v tomto případě nemohlo pomoci. Senát návrh zákona o veřejné prospěšnosti koncem léta 2013 zamítl.

2

Podaří se ještě někdy “odklepnout” zákon o veřejné prospěšnosti? Cesta přes soudy zřejmě není ta pravá. Foto:PixaBay

 

Kudy cesta nevede

 

Senátní fiasko však kupodivu také neznamenalo konec příběhu. Nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, totiž stále obsahuje již zmíněný odkaz na zákon, který téma veřejné prospěšnosti upraví, a tak se tento zákon dostal i do legislativních plánů vlády premiéra Sobotky.

Návrhy, které čas od času přicházely z Ministerstva spravedlnosti, na kterém mimochodem od časů spolupráce s AVPO ČR nezůstal kámen na kameni, se však neubíraly šťastným směrem. Původní trend, který AVPO ČR kritizovala, a sice otevřít možnost získání statusu veřejné prospěšnosti co nejširšímu spektru neziskovek, hrozil vést k tomu, že se ze statusu stane pouze jakýsi nárokový příznak. Jeho získání by nemělo žádnou vypovídací hodnotu a šlo by vlastně jen o administrativní zátěž pro soudy vedoucí rejstříky i neziskovky samotné. Ministerstvo spravedlnosti se však od určité doby vydalo jiným směrem a začalo podmínky pro získání statusu nesmyslně komplikovat.

Poslední verze návrhu zákona, která nedávno prošla připomínkovým řízením, se zaklíná transparentností, kterou však chápe jen jako požadavek na zveřejňování dalších a dalších dokumentů a informací. V praxi si však lze jen těžko představit, že by soudy, které mají být správou statusu veřejné prospěšnosti pověřeny, dokázaly alespoň v základních rysech posoudit správnost zveřejňovaných údajů a jejich soulad se skutečností. Nejde přitom o podceňování soudů, spíše o konstatování, že by v řadě případů šlo o práci s odlišným typem informací, než se kterými soudy pracují běžně. Například s účetními výkazy mají jistě větší zkušenosti pracovníci finančních úřadů než soudní úředníci. Čistě formalistické pojetí transparentnosti, se kterým návrh zákona přichází, je zjednodušující a ve svých důsledcích i nebezpečné.

Druhým a neméně závažným problémem posledního návrhu je, že nepočítá s přiznáním žádných daňových benefitů pro držitele statusu. Ministerstvo financí již několik let používá vlastní definici veřejně prospěšného poplatníka, která vymezuje organizace osvobozené od daně z příjmu, a nejeví zájem se tématem veřejné prospěšnosti dále zabývat. Zákon o statusu veřejné prospěšnosti je tak aktuálně předkládán jako norma soukromoprávní, z níž by užitek měli mít zejména potenciální dárci a další podporovatelé neziskových organizací. Pomineme-li, že stát by měl do vztahů mezi neziskovkami a jejich podporovateli zasahovat co nejméně, není jasné, jaký konkrétní význam by mohlo udělení statusu neziskové organizaci pro její podporovatele vlastně mít. Má někoho přesvědčit, že neziskovka splnila spoustu zbytečných podmínek a zahltila sbírku listin v elektronickém rejstříku spoustou nepřehledných dokumentů?

Připomínky AVPO ČR bohužel Ministerstvo spravedlnosti z větší části odmítlo a další zapracovalo jen částečně. AVPO ČR se proto rozhodla jejich vypořádání rozporovat, v čemž postupuje ve shodě s Unií zaměstnavatelských svazů ČR. Zákon v současné podobě by znamenal jen nemalou administrativní zátěž pro všechny zúčastněné, proto je naším konečným cílem Ministerstvo spravedlnosti přesvědčit, aby od jeho další přípravy upustilo.

 

Začali jsme ze špatného konce?

 

Země, kde status veřejné prospěšnosti dobře funguje, jsou většinou tradiční demokracie, kde je neziskový sektor rozvinutý a jeho místo ve společnosti prakticky nikdo nezpochybňuje. Právě v tom je dost možná zakopaný pes. Podíváme-li se totiž na okolní, posttotalitní země, zjistíme, že zavedení statusu veřejné prospěšnosti tam také naráželo na těžkosti, a pokud se jej někde podařilo prosadit, funguje spíše jen formálně.

Pojmy jako obecné blaho nebo veřejná prospěšnost nejsou v mladých demokraciích ještě dostatečně ustálené, chybí jim pevné obsahové jádro. Namísto toho, abychom se snažili iniciovat širší společenskou diskuzi o těchto hodnotách, začali jsme však rovnou stanovovat parametry, jaké má veřejná prospěšnost mít a v podobě zákona konstruovat nástroj pro jejich posuzování. Nešlo přitom o reakci na žádnou společenskou objednávku a nelze se tedy příliš divit, že si nikdo z neziskového sektoru nechtěl vytáhnout Černého Petra a ocitnout se mimo skupinu „veřejně prospěšných“, kteří získají výhody. Rozpor mezi veřejnou prospěšností jako morálně-hodnotovým pojmem a veřejnou prospěšností coby právním instrumentem byl zkrátka příliš veliký a nikoho ani nenapadlo se jím zabývat.

 

Neziskový sektor aktuálně řeší jiné problémy. Prohlubující se polarizace společnosti vede k tomu, že se ozývají hlasy zpochybňující oprávněnost samotné jeho existence. Pikantní je, že proti neziskovkám často hřímají stejní lidé, kteří o ně kdysi při senátním hlasování projevovali tak dojemnou starost. Více než kdy jindy by se tedy neziskové organizace měly soustředit na to, aby ukázaly svůj význam a potřebnost. Možná i tudy může vést cesta k otevření širší diskuze nad výše zmíněnými základními hodnotovými pojmy.

Autor: Aleš Mrázek, tajemník Asociace veřejně prospěšných organizací ČR

verze pro tisk
  zpět
CHCI VĚDET CO JE NOVÉHO VE SVĚTĚ NEZISKOVEK
Chci dostávat novinky emailem.


Kdo jsem?


 odhlásit odběr

PARTNEŘI SVĚTA NEZISKOVEK

partner ČSOBpartner AVPO ČR